Lucie Vondráčková - Vítr

Ať si říká kdo chce svý
On příjde já to vím
Zvládne jedním mávnutím
To s čím tu zápasím
Jen když smůla blíž se zdá,
Až málem vítězí
Ptám se jakej může tak být
Ten co z dálky přichází
Ať je jak vítr
Ať ví co chce
Přitom sám sobě se dovede smát
Je zvláštní a zvlášť
Né kam vítr tam plášť
A má sílu které neodolám
Ať je jak vítr
Nikdo ho nespoutá
Jen když on sám bude to chtít
Dřív tajfun a hráč
Teď můj vánek a stráž
A když k ránu snad má chuť zas jít
Neuletí...
Jiným zdá se dávám
Pít až do dna trápení
Mý srdce že zůstává
V tý skále míle vzdálený
Čím víc pouť tam je dlouhá
Tím víc jich odradí
On na nic dál už nečeká
A prostě sám mě pohladí
Ať je jak vítr
Ať ví co chce
Přitom sám sobě se dovede smát
Je zvláštní a zvlášť
Né kam vítr tam plášť
A má sílu které neodolám
Ať je jak vítr
Nikdo ho nespoutá
Jen když on sám bude to chtít
Dřív tajfun a hráč
Teď můj vánek a stráž
A když k ránu snad má chuť zas jít
Ať je jak vítr
Ať ví co chce
Přitom sám sobě se dovede smát
Co vidím, slyším, cítím
Všechno mu dám.
Na tohle velký vzkříšení
čekám dál a to doufání
Je k zbláznění
S větrem v zádech
Ať blíží se k nám
Teď už nesmí to vzdát
Uvěřím, že on má tu už vát napořád
Ať je jak vítr
Ať ví co chce
Přitom sám sobě se dovede smát
Je zvláštní a zvlášť
Né kam vítr tam plášť
A má sílu které neodolám
Ať je jak vítr
Nikdo ho nespoutá
Jen když on sám bude to chtít
Dřív tajfun a hráč
Teď můj vánek a stráž
A když k ránu snad má chuť zas jít
Ať je jak vítr
Ať ví co chce
Přitom sám sobě se dovede smát
Je zvláštní a zvlášť
Né kam vítr tam plášť
A má sílu které neodolám
Ať je jak vítr
Nikdo ho nespoutá
Jen když on sám bude to chtít
Dřív tajfun a hráč
Teď můj vánek a stráž
A když k ránu snad má chuť zas jít
Ať je jak vítr
Ať ví co chce
Přitom sám sobě se dovede smát
Ať je jak vítr!