LUCIE VONDRÁČKOVÁ - Solnej sloup

 

Ještě mi scházíš,
Pryč neodcházíš,
Ještě tě v mysli skrývám,
Ještě tě slýchám.

Ještě se bráním
Tvým pousmáním,
Ještě se proměním
Jenom tvým objetím.

Jenže tu nejsi víc,
Tak komu mám říct,
že samým chozením
Zkamením.

Hlavně neotáčej se a zkoušej jít
Tu spoustu dní, tu spoustu dní,
Neotáčej se, kde smí se stát,
Je kousek dál, zas kousek dál
Všech řek nekončící proud,
Kde potkává se s oblohou,
Tam já musím jít za tebou.

Co neobcházím,
Mi nedochází,
Než tebe pochopím,
Kolizi způsobím.

Někam si pádí
Mý odhodlání,
Solnej sloup v srdci mám,
K němu se prodírám.

Prý tam už nejsi sám,
Tím se nezabývám,
Já prostě pole - lán
Pospíchám.

Hlavně neotáčej se a zkoušej jít
Tu spoustu dní, tu spoustu dní,
Neotáčej se, kde smí se stát,
Je kousek dál, zas kousek dál
Všech řek nekončící proud,
Kde potkává se s oblohou,
Tam já musím jít za tebou.

Kam dcery Lotovy si jdou,
Stejně tě nikdy nenajdou.
Ohlídnu se za duhou,
Zůstane jen solnej sloup.

Hlavně neotáčej se a zkoušej jít
Tu spoustu dní, tu spoustu dní,
Neotáčej se, kde smí se stát,
Je dál, zas kousek dál, se zdá.

Neotáčej se a zkoušej jít
Tu spoustu dní, tu spoustu dní,
Neotáčej se, kde smí se stát,
Je dál, zas kousek dál, se zdá
Všech řek nekončící proud,
Kde potkává se s oblohou,
Tam já musím jít za tebou.