Lucie Vondráčková - Manon

S tebou léto krátký se mi zdálo
A nebylo to málo
Co naučils mě znát
A slunečnice závistí jen žloutly
že nikdy neprokoukly
Co nutí mě se ptát
Čím to že já
Chci být
Jen s tebou
A když tě mám
Svět se točí
čím dál tím víc
Jak tobogán
Není už vzdálenost
A není vykřičník
A není otazník
Love tobogán
Není už přítomnost
A vůbec nic co bylo dříve kolem nás
Jenom ty a já
A pak slunce který mám
Nad hlavou
Popletenou
Jen ty a já
A jenom slunce který nám
Nám nám nám
Ráno stoupá
Nad hlavou
Jsem Manon která přijíždí sem z dálky
A nemůže už zpátky
A neví kam jít má
Pro Des Drieuxho vkládá do košíku
Pár motýlů a hříchů
A pak mu povídá
Čím to že já
Chci být
Jen s tebou
A když tě mám
Svět se točí
čím dál tím víc
Tobogán
Není už vzdálenost
A není vykřičník
A není otazník
Love tobogán
Není už přítomnost
A vůbec nic co bylo dříve kolem nás
Jenom ty a já
A slunce napořád
Koulí
Ten svůj velikej míč
Jeho paprsků pár
S tebou chytám
Dřív než počítač čas
K sobě stáhne si zas
Z plochy všechno co právě
Láska láska láska
Má pro nás
Tobogán
Není už vzdálenost
A není vykřičník
A není otazník
Love tobogán
Není už přítomnost
A vůbec nic co bylo dříve kolem nás
Jenom ty a já
A slunce napořád
Tobogán
Není už vzdálenost
A není vykřičník
A není otazník
Love tobogán
Není už přítomnost
A vůbec nic co bylo dříve kolem nás
Jenom ty a já
A slunce který dál
Pálí
Nám nad hlavou
Nám dvěma nad hlavou
Jen slunce který nás pořád dál
Pálí...